Čtyři struny - Margolius Jiří

 

Životní příběh umělce Václava Hudečka. Přílohou je 16 stran černobílých fotografií.

Syn čarodějnice - Gel František

 

Málokteré období českých dějin přitahovalo spisovatele a čtenáře tak, jako doba Rudolfa II. s podivínem císařem a jeho dvorními alchymisty, hledači elixíru života a kamene mudrců. Také František Gel, autor nad jiné povolaný, oživuje ve své reportáži o osudech císařského matematika a astronoma Jana Keplera tuto pohnutou, tajemstvími a legendami opředenou dobu a činí tak nanejvýš poutavě a zajímavě.

Noc hnědých stínů - Ivanov Miroslav

 

Kniha vypráví o vraždě radisty inženýra Rolfa Formise, ke které došlo v roce 1935 (tedy v době, kdy v Německu vládl Adolf Hitler) v hotelu Záhoří v Štěchovic a která byla opředena sítí záhad a dohadů. Ty se ve své reportážní rekonstrukci autor pokouší objasnit. Těží především ze vzpomínek pamětníků, ale se stejným zdarem a smyslem pro dramatičnost a napětí pracuje i s dobovými dokumenty. Totéž platí o dalších čtyřech reportážích: o atentátu na Hitlera v mnichovském pivovaru, ze kterého byl neprávem obviněn rovněž bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí František Kubka; o ženách, které hrály významnou úlohu při atentátu na Heydricha – v této části zaráží čtenáře zejména zrada některých spoluobčanů za války; o osudech tří český letců v nacistickém zajetí - Gustav Kopal vypráví o svých útěcích ze zajateckých táborů; o odcizení štěchovického archívu americkými vojáky vedenými kpt. S. M. Richardsem, ke kterému došlo zejména díky shovívavému postoji československé zahraniční politiky.

Výstřely ve vile Edelweis - Cílek Roman

 -RPR-

Pokus o reportážní rekonstrukci vraždy profesora Lessinga v roce 1933, jako oběť fašistického teroru.

Vražda v Polné - Černý Bohumil

 

Magnet 19968/09.

Reportáž, jejímž námětem jsou události kolem procesu s polenským židem Leopoldem Hilsnerem, obviněným na přelomu století z rituální vraždy křesťanské dívky Anežky Hrůzové, procesu, v němž proti pověře o náboženské vraždě vystoupil T.G. Masaryk. M. Machovec o této reportáži píše: "Černého reportáž však nepřináší jen užitek čistě informativní. Je navíc příspěvkem k pozitivnímu zhodnocení zásluh T.G. Masaryka, který se v tehdejších bojích proti pověrám o rituální vraždě obzvlášť angažoval. I to se autorovi daří, neboť nechává mluvit fakta, sama o sobě výmluvná a dramatická."

Zkáza černé eskadry - Bártl Stanislav

 

edice MAGNET 5/1968

Redaktor Mladé fronty Stanislav Bártl se mimo jiné zúčastnil jako reportér jedné sovětské výpravy do Antarktidy, aby přinesl svědectví o objevování této málo známé pevniny. V této reportáži objevuje novou pevninu sám: tentokrát na mapě bojových operací druhé světové války. Jen málokdo u nás ví, že daleko na severu, za polárním kruhem, se v letech 1941—1945 odehrávaly urputné boje, které svou dramatičností předstihují i leckteré bitvy, známé z bohaté válečné literatury. Severním ledovým mořem proplouvaly do sovětského přístavu Murmansku na Kolském poloostrově spojenecké konvoje s nákladem zbrani a potravin, které zejména v prvních fázích války měly pro SSSR nesmírnou cenu. Proto také nacisté vynaložili nemálo úsilí i válečné lsti, aby jejich křižníky a ponorky zabránily spojeneckým konvojům dosáhnout cíle. Bitva o Severní cestu trvala bezmála do konce války.

Autor čerpal nejen ze své bohaté polárnické zkušenosti, ale navíc ještě procestoval významná místa, o kterých ve Zkáze černé eskadry píše. 

Dirigent zákulisí - Guth Gabriel a Müller Otto

 

Námětem knihy je zákulisí amerických operacích v Československu, ve které „odhalovali pletichy CIA v ČSSR i nebezpečí jejich snahy rozložit socialismus v ČSSR zevnitř".

Gabriel Guth je pseudonym, za nímž se skrývá kapitán Ladislav Bittman, český agent Státní bezpečnosti, který v roce 1968 přešel na Západ. Poté používal jméno Lawrence Martin-Bittman, ve službách Státní bezpečnosti používal krycí jméno Brychta.

Otto Müller je pseudonym, za nímž se skrývá PhDr. Miroslav Hladký, vedoucí dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov a vedoucímu katedry televizní a filmové katedry Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy a spolupracovník StB s krycím jménem Miroslav.

Kniha měla za cíl rekapitulovat neúspěchy CIA v poválečném Československu. Vyžadovalo to studium přísně tajných archivních materiálů, které StB zpřístupnila jen pro Ladislava Bittmana. Při psaní spolupracoval s novinářem Miroslavem Hladkým, kniha Dirigent zákulisí vyšla v roce 1966.

Později, v roce 1977 byl na námět této knihy natočen celovečerní film Tichý Američan v Praze (režie Josef Mach a Štěpán Skalský). Oba autoři ještě na začátku roku 1968 společně vydali knihu První zemřel kancléř (pod jmény Vladimír Bauman, Miroslav Hladký), ale na ní se již dezinformační odbor StB nepodílel.

Ladislav Bittman v roce 1964 zosnoval mystifikační akci StB Neptun, během níž byly v Černém jezeře na Šumavě údajně nalezeny bedny s nacistickými dokumenty. 

Pobřeží v plamenech - Ströbinger Rudolf

Autor se ve své práci zabývá především tajnými diplomatickými a vojenskými přípravami operace Overlord, což byl krycí název invaze do Normandie.

O původu světů - Paul Labérenne

 

Originál vyšel v roce 1947 pod názvem: Ľorigine des mondes, 1947

Kosmogonie je přírodní nauka zabývající se vědecky podloženými teoriemi vzniku nebeských těles, například planet. Tato kniha sleduje vývoj těchto teorií zhruba do 40. let 20. století. Z hlediska zájmu o tento vývoj může být kniha zajímavá i dnes, po více jak 70. letech od svého vydání v češtině. Ovšem jen pokud se týká samotných hypotéz a popisu jejich podstaty. Tato oblast tvoří jádro a podstatnou část knihy. Ale celou knihou prostupuje i ideologie a propagace marxistického světonázoru. Autor byl však nejen exaktním přírodovědcem, ale i filosofem. A nejen to. Paul Laberenne byl odborářem a komunistickým aktivistou. Psal knihy o marxismu, například "Ve světle marxismu", "Karl Marx a moderní myšlení", atd.. Ve třicátých letech spolupracoval s mnoha marxistickými a komunistickými intelektuály, byl členem Vědecké komise Kruhu Nového Ruska (CS CRN). Již v anotaci čteme kritiku badatelů v "kapitalistických zemích" a "klamy idealistických vědců". A tak to pokračuje. Následuje chvála Marxova a Leninova materialismu (hned na str. 11). Na dalších straně už je citován i Engels a vyzdvihována správnost sovětské vědy. Jak je uvedeno v předmluvě "Laberénne ukazuje také, jak vědec používá při své práci marx-leninismu, aby nesešel se správné cesty". Taková to byla doba.

Sám proti moři - Konkolski Richard

 

MAGNET — periodická řada. Vydává vydavatelství MAGNET, Vladislavova ul. 26, 113 66, Praha 1, tel. 260 651—9. 

Redakce Jungmannova 24, 113 66, Praha 1, tel. 261 551—7, linka 351. 

Šéfredaktor JUDr. Jiří Pražák. 

Obálku a grafickou úpravu navrhl Luděk Buriánek. 

Rozšiřuje PNS, v jednotkách ozbrojených sil administrace MAGNETU, Vladislavova 26, 113 66, Praha 1. Objednávky přijímá každá pošta 1 doručovatel, v armádě každý distributor tisku. 

Tiskne Naše vojsko, n. p. Praha 1, závod 02 textovou část, závod 03 obálku a obrazovou přílohu. 

Ročník devátý, číslo 7/1973. 

Cena 8 Kčs.

Krátká ukázka:

Přestože jsem byl velice unaven, oka jsem nezamhouřil. Měl jsem před sebou otevřené moře a byl neustále ve střehu. Když se ráno objevil norský břeh, přibližoval jsem se k němu ještě asi hodinu a pak udělal obrat. Bál jsem se skalisek a mělčin Po obratu jsem vyměnil genui za malou kosatku a přehodil celý patent s kormidlem na druhý bok lodě. Znovu foukal silný vítr, o síle osmi stupňů. V silném větru jsem nemohl systém kormidlování vyvážit, jakmile jsem se schoval v kajutě a převlékl do suchých šatů, loď se obrátila a začala dryfovat s větrem. Musel jsem znovu na palubu a za cenu koupele ji vrátit do původního směru. Nastala doba nových zkoušek. Moře bylo silně rozbouřené a neobyčejně vysoké vlny se každou chvíli převalovaly přes celou loď. Trvalo dost dlouho, než jsem přišel na nový způsob ustavení plachet, který by kormidloval za mne. Mohl jsem být opět v kajutě, v suchu a teple. Přestože mi nebylo po včerejší hladovce a probdělé noci nejlépe, měl jsem výbornou náladu.

Po obloze se valily těžké husté mraky, vítr dosahoval desíti stupňů a moře bylo tak rozbouřené, jak jsem je dosud ještě neviděl, jaké bylo mé překvapení, když jsem oknem zahlédl, že mne ve vzdálenosti tři sta metrů míjí velká námořní loď. Byla to úžasná podívaná, jak se obrovský kolos jednou nadnášel, jindy úplně ztrácel mezi vlnami, chvílemi ho nebylo ani vidět. Vytáhl jsem fotoaparát a udělal dveřmi několik snímků. Ještě jsem viděl, jak se loď stočila ke mně zádí a pak se ztratila mezi vlnami. Znovu jsem se schoval v kajutě a obzor pozoroval pouze okny.

Z pozorování mne najednou vyrušila lodní siréna. Rychle jsem vyběhl na palubu, jen co jsem odsunul poklop a stanový dílec, který byl přes něj hozen, a vysunul se ven, zalomila se nad zádí a vletěla na palubu tak velká vlna, že jsem byl doslova vtlačen zpět do kajuty. Neměl jsem na sobě jediné suché nitky. Kokpit byl úplně plný vody. Vrchem přes brlení mi odplul kanystr se šťávou na vyplachování úst. Na štěstí jsem měl zavřenou zadní stěnu kajuty. Jinak bych měl uvnitř bazén.

Lodní siréna opět zahoukala. Poznal jsem loď, která mě před nedávnem míjela. Lodní důstojník asi nikoho neviděl na palubě Niké, vyvěšené černé koule si zaměnil s jiným signálem a myslel si, že někdo potřebuje pomoc. Kapitán změnil směr plavby a jali se mne dohánět. Měl jsem slušnou rychlost a velká loď se těžce probíjela vlnami. Vytáhl jsem dalekohled a sirénu na stlačený vzduch. Loď se mezitím ještě více přiblížila. Měl jsem obavy, aby nedošlo ke srážce. Zahoukal jsem pět krátkých signálů, což v námořní plavbě vyjadřuje dojem, že jejich manévry jsou natolik neuvážené, že by mohlo dojít ke srážce. Potom jsem zamával směrem na můstek. Odpověděli mi rovněž máváním. Ještě jsem v rukách roztáhl státní vlajku, kterou jsem měl spuštěnou, protože v takovém vichru by dlouho nevydržela.

Na můstku se shromáždilo plno lidí. Musela to být pro ně ohromná podívaná. Když kapitán viděl, že na Niké je vše v pořádku, zahoukal mi na rozloučenou a začal obracet. Dlouho jsme si ještě navzájem mávali, a když jsem si vzpomněl na jméno lodě, bylo již pozdě. Nápis nebylo možné přečíst. Jenom podle vlajky bylo patrné, že jde o holandskou loď.

Byl jsem promočený až na kůži, ale bylo mi výborně. Cítil jsem, že nejsem na moři úplně sám, že na světě jsou ještě lidé, kteří mi v případě nouze ochotně pomohou. Shodil jsem mokré šatstvo a s dobrou náladou vlezl do teplého „spacáku“. Stále jsem nemohl usnout. Přes palubu se valily spousty vody. Každou chvíli byl kokpit plný. Po každém nárazu vlny se loď zachvěla, jako kdyby chtěla tu vodní spoušť se sebe setřást. Potřeboval jsem usnout. Již třetí den jsem pořádně nespal. Přesto spánek ne a ne přijít. Vzal jsem si proto prášek a konečně usnul.

Ze spánku mne najednou probudilo zapraskání lodě a řinkot skla. Ihned jsem otevřel oči. Návětrný bok jsem viděl nějak hodně vysoko nad sebou a okna kajuty byla zalita vodou. Teprve po chvíli se loď narovnala a voda začala stékat s paluby. Přes okno jsem viděl, jak voda nejprve začala klesat do poloviny okna a pak zmizela úplně. Vyskočil jsem z kóje. V prvním momentě jsem si myslel, že vlna rozbila okno zadní kajuty a že voda teče dovnitř. Okno však bylo celé. Oddychl jsem si. Potom jsem si všiml té spouště v kuchyni a na navigačním stole.

Řinkot skla, to byla rozbíjející se sklenice s jahodovým džemem. Rozbila se o bok kajuty a obsah se rozplácl na mapě. Na tom byl rozsypán kmín a čaj. Navíc na pravém boku lodě poletovala konvice na čaj, sklenička od maggi, ocet, hrníčky na kávu, sklenice, rozsypaný mlýnek a jiné drobnosti. Všechny tyto věci vyletěly při náklonu z poličky v kuchyňském koutě, rozrazily dvířka a přeletěly na protější bok lodě. Podle krabičky s kořením, kterou jsem později nalezl otevřenou v poličce s vlajkami a náboji do raketové pistole, jsem usoudil, že náklon lodě musel být přes devadesát stupňů. Polička s vlajkami byla o pětadvacet centimetrů výše než polička na druhém boku lodě, kde se původně nacházely: Jedním slovem – v kajutě byla spoušť.

Ihned jsem se pustil do úklidu. Džem s kořením jsem vyhodil a mapu otřel mokrým hadrem a nechal sušit. Veškeré koření jsem vyházel přes palubu. Očistil jsem vlajky, náboje a umyl nádobí. Pak jsem musel otřít všechny stěny kajuty. Ještě několik hodin celá kajuta a ruce voněly samým kořením. Samozřejmě, že ze spaní už nic nebylo. Tak jsem aspoň trochu podřimoval.

Výbuch v podzemním jezeře - Kafka František

 

magnet — periodická řada. Vydává Vydavatelství časopisů MNO, n. p., Praha 1, Vladislavova 26, telefon 234355—7. 

Šéfredaktor Jaromír Hořec, zástupce Gustav Hajčík. 

Redakce: Jungmannova 24, Praha 1, telefon 234355—8. 

Obálku navrhl Miroslav Houska. 

Grafická úprava Antonín Dvořák. 

Vychází ve spolupráci se Svazarmem, Svazem protifašistických bojovníků a ministerstvem vnitra. 

Rozšiřuje PNS, v jednotkách ozbrojených sil VC MNO-administrace: Vladislavova 26, Praha 1. Objednávky přijímá každá pošta i doručovatel, v armádě každý distributor tisku. 

Tiskne Naše vojsko, n. p., Praha, závod 02 textovou část, závod 03 obálku a obrazovou přílohu. Ročník pátý. Cena 8 Kčs.

Poutavá reportáž o odvážném útoku norských vlastenců - parašutstů - na elektrárnu v Rjukanu,kde nacisté za války vyráběli strategickou surovinu - těžkou vodu. Autor se však nesoustřeďuje na tuto jedinou událost - i když proslulou a známou i naší veřejnosti, naposledy z filmu Hrdinové z Telemarku. 

V dramatické zkratce se snaží zachytit obraz okupačních let v Norsku a dává tak nahlédnout našemu čtenáři poprvé do zákulisí osudových diplomatických a vojenských akcí, které v promyšleném plánu připravovala Hitlerova třetí říše proti počtem nevelkému, ale strategicky významnému království na severu Evropy. A vypráví i o událostech kolem vzniku první atomové pumy,v nichž hráli významnou roli nejen fyzikové,ale i špionážní ústředny mnoha zemí.

Přízraky starého světa - Jefim Borisovič Čerňak

Anotace:

 Na řadě zajímavých faktů z dávné i nedávné minulosti autor demonstruje bohatství a rozmanitost forem psychologické války. Připomíná náboženskou propagandu v době křižáckých válek, činnost jezuitského řádu, namířenou proti nepřátelům katolické církve, charakterizuje napoleonskou propagandu a psychologické prostředky, používané válčícími mocnostmi za první i druhé světové války, kampaň proti prvnímu socialistickému státu i nevybíravé metody informačních a propagandistických center imperialistických států v současnosti.

Komentář:

Kniha se zabývá zajímavými tématy z oblasti historie, jejích interpretací a dezinterpretací, a psychologického působení na masy a to od starověku, přes osvícenectví, druhou světovou válku až po období studené války. Kniha vyšla v 70. letech a autorem je sovětský autor, což určitě lecos napoví o objektivitě této knihy. V dnešní době hybridních válek, propagandy šířené přes sociální sítě, zástupů samozvaných vykladačů dějin a novodobých dezinformátorů by se jistě našlo pár námětů pro další kapitoly, které by se daly k této knize přidat. Jde o to "nezbaštit vše i s navijájem", ale nad prezentovanými tezemi popřemýšlet a případně je použít jako zdroj pro další osvětlení určité problematiky např. další četbou a konfrontací s jinými zdroji. Problémem zůstává vždy to, v jaké době taková kniha vyjde, z jakého tábora autor pochází, co mohl a co musel napsat, a co si skutečně myslí, a jaké je jeho přesvědčení, případně do jaké míry je indoktrinován nějakou ideologií. Dějiny a jejich smysl se dají ohýbat jak kdo potřebuje, toho jsme byli svědky už dříve a asi to nebude nikdy jiné. Jde jen o to, do jaké míry lze určitá tvrzení podložit pravdivými fakty a nakolik tato fakta smí být publikována a nakolik je možné vést svobodnou kritickou diskuzi. Inteligentní člověk by neměl všemu, co si přečte (byť od různých "odborníků") bez výhrad věřit a bezmyšlenkovitě to papouškovat, ale měl by se snažit vždy udělat si svůj vlastní úsudek na základě více zdrojů a zdravého selského rozumu. Jedině tak se dá předcházet fanatismu a zaslepenosti, které (jak historická zkušenost ukazuje), nakonec vždy vedou k totalitě.