Stránky

Sám proti moři - Konkolski Richard

 

Sám proti moři - Konkolski Richard

MAGNET — periodická řada. Vydává vydavatelství MAGNET, Vladislavova ul. 26, 113 66, Praha 1, tel. 260 651—9. 
Redakce Jungmannova 24, 113 66, Praha 1, tel. 261 551—7, linka 351. 
Šéfredaktor JUDr. Jiří Pražák. 
Obálku a grafickou úpravu navrhl Luděk Buriánek. 
Rozšiřuje PNS, v jednotkách ozbrojených sil administrace MAGNETU, Vladislavova 26, 113 66, Praha 1. Objednávky přijímá každá pošta 1 doručovatel, v armádě každý distributor tisku. 
Tiskne Naše vojsko, n. p. Praha 1, závod 02 textovou část, závod 03 obálku a obrazovou přílohu. 
Ročník devátý, číslo 7/1973. 
Cena 8 Kčs.


Krátká ukázka:

Přestože jsem byl velice unaven, oka jsem nezamhouřil. Měl jsem před sebou otevřené moře a byl neustále ve střehu. Když se ráno objevil norský břeh, přibližoval jsem se k němu ještě asi hodinu a pak udělal obrat. Bál jsem se skalisek a mělčin Po obratu jsem vyměnil genui za malou kosatku a přehodil celý patent s kormidlem na druhý bok lodě. Znovu foukal silný vítr, o síle osmi stupňů. V silném větru jsem nemohl systém kormidlování vyvážit, jakmile jsem se schoval v kajutě a převlékl do suchých šatů, loď se obrátila a začala dryfovat s větrem. Musel jsem znovu na palubu a za cenu koupele ji vrátit do původního směru. Nastala doba nových zkoušek. Moře bylo silně rozbouřené a neobyčejně vysoké vlny se každou chvíli převalovaly přes celou loď. Trvalo dost dlouho, než jsem přišel na nový způsob ustavení plachet, který by kormidloval za mne. Mohl jsem být opět v kajutě, v suchu a teple. Přestože mi nebylo po včerejší hladovce a probdělé noci nejlépe, měl jsem výbornou náladu.
Po obloze se valily těžké husté mraky, vítr dosahoval desíti stupňů a moře bylo tak rozbouřené, jak jsem je dosud ještě neviděl, jaké bylo mé překvapení, když jsem oknem zahlédl, že mne ve vzdálenosti tři sta metrů míjí velká námořní loď. Byla to úžasná podívaná, jak se obrovský kolos jednou nadnášel, jindy úplně ztrácel mezi vlnami, chvílemi ho nebylo ani vidět. Vytáhl jsem fotoaparát a udělal dveřmi několik snímků. Ještě jsem viděl, jak se loď stočila ke mně zádí a pak se ztratila mezi vlnami. Znovu jsem se schoval v kajutě a obzor pozoroval pouze okny.
Z pozorování mne najednou vyrušila lodní siréna. Rychle jsem vyběhl na palubu, jen co jsem odsunul poklop a stanový dílec, který byl přes něj hozen, a vysunul se ven, zalomila se nad zádí a vletěla na palubu tak velká vlna, že jsem byl doslova vtlačen zpět do kajuty. Neměl jsem na sobě jediné suché nitky. Kokpit byl úplně plný vody. Vrchem přes brlení mi odplul kanystr se šťávou na vyplachování úst. Na štěstí jsem měl zavřenou zadní stěnu kajuty. Jinak bych měl uvnitř bazén.
Lodní siréna opět zahoukala. Poznal jsem loď, která mě před nedávnem míjela. Lodní důstojník asi nikoho neviděl na palubě Niké, vyvěšené černé koule si zaměnil s jiným signálem a myslel si, že někdo potřebuje pomoc. Kapitán změnil směr plavby a jali se mne dohánět. Měl jsem slušnou rychlost a velká loď se těžce probíjela vlnami. Vytáhl jsem dalekohled a sirénu na stlačený vzduch. Loď se mezitím ještě více přiblížila. Měl jsem obavy, aby nedošlo ke srážce. Zahoukal jsem pět krátkých signálů, což v námořní plavbě vyjadřuje dojem, že jejich manévry jsou natolik neuvážené, že by mohlo dojít ke srážce. Potom jsem zamával směrem na můstek. Odpověděli mi rovněž máváním. Ještě jsem v rukách roztáhl státní vlajku, kterou jsem měl spuštěnou, protože v takovém vichru by dlouho nevydržela.
Na můstku se shromáždilo plno lidí. Musela to být pro ně ohromná podívaná. Když kapitán viděl, že na Niké je vše v pořádku, zahoukal mi na rozloučenou a začal obracet. Dlouho jsme si ještě navzájem mávali, a když jsem si vzpomněl na jméno lodě, bylo již pozdě. Nápis nebylo možné přečíst. Jenom podle vlajky bylo patrné, že jde o holandskou loď.
Byl jsem promočený až na kůži, ale bylo mi výborně. Cítil jsem, že nejsem na moři úplně sám, že na světě jsou ještě lidé, kteří mi v případě nouze ochotně pomohou. Shodil jsem mokré šatstvo a s dobrou náladou vlezl do teplého „spacáku“. Stále jsem nemohl usnout. Přes palubu se valily spousty vody. Každou chvíli byl kokpit plný. Po každém nárazu vlny se loď zachvěla, jako kdyby chtěla tu vodní spoušť se sebe setřást. Potřeboval jsem usnout. Již třetí den jsem pořádně nespal. Přesto spánek ne a ne přijít. Vzal jsem si proto prášek a konečně usnul.
Ze spánku mne najednou probudilo zapraskání lodě a řinkot skla. Ihned jsem otevřel oči. Návětrný bok jsem viděl nějak hodně vysoko nad sebou a okna kajuty byla zalita vodou. Teprve po chvíli se loď narovnala a voda začala stékat s paluby. Přes okno jsem viděl, jak voda nejprve začala klesat do poloviny okna a pak zmizela úplně. Vyskočil jsem z kóje. V prvním momentě jsem si myslel, že vlna rozbila okno zadní kajuty a že voda teče dovnitř. Okno však bylo celé. Oddychl jsem si. Potom jsem si všiml té spouště v kuchyni a na navigačním stole.
Řinkot skla, to byla rozbíjející se sklenice s jahodovým džemem. Rozbila se o bok kajuty a obsah se rozplácl na mapě. Na tom byl rozsypán kmín a čaj. Navíc na pravém boku lodě poletovala konvice na čaj, sklenička od maggi, ocet, hrníčky na kávu, sklenice, rozsypaný mlýnek a jiné drobnosti. Všechny tyto věci vyletěly při náklonu z poličky v kuchyňském koutě, rozrazily dvířka a přeletěly na protější bok lodě. Podle krabičky s kořením, kterou jsem později nalezl otevřenou v poličce s vlajkami a náboji do raketové pistole, jsem usoudil, že náklon lodě musel být přes devadesát stupňů. Polička s vlajkami byla o pětadvacet centimetrů výše než polička na druhém boku lodě, kde se původně nacházely: Jedním slovem – v kajutě byla spoušť.
Ihned jsem se pustil do úklidu. Džem s kořením jsem vyhodil a mapu otřel mokrým hadrem a nechal sušit. Veškeré koření jsem vyházel přes palubu. Očistil jsem vlajky, náboje a umyl nádobí. Pak jsem musel otřít všechny stěny kajuty. Ještě několik hodin celá kajuta a ruce voněly samým kořením. Samozřejmě, že ze spaní už nic nebylo. Tak jsem aspoň trochu podřimoval.

Výbuch v podzemním jezeře - Kafka František

 

Výbuch v podzemním jezeře - Kafka František


magnet — periodická řada. Vydává Vydavatelství časopisů MNO, n. p., Praha 1, Vladislavova 26, telefon 234355—7. 
Šéfredaktor Jaromír Hořec, zástupce Gustav Hajčík. 
Redakce: Jungmannova 24, Praha 1, telefon 234355—8. 
Obálku navrhl Miroslav Houska. 
Grafická úprava Antonín Dvořák. 
Vychází ve spolupráci se Svazarmem, Svazem protifašistických bojovníků a ministerstvem vnitra. 
Rozšiřuje PNS, v jednotkách ozbrojených sil VC MNO-administrace: Vladislavova 26, Praha 1. Objednávky přijímá každá pošta i doručovatel, v armádě každý distributor tisku. 
Tiskne Naše vojsko, n. p., Praha, závod 02 textovou část, závod 03 obálku a obrazovou přílohu. Ročník pátý. Cena 8 Kčs.

Hrdinové z Telemarku




Poutavá reportáž o odvážném útoku norských vlastenců - parašutstů - na elektrárnu v Rjukanu,kde nacisté za války vyráběli strategickou surovinu - těžkou vodu. Autor se však nesoustřeďuje na tuto jedinou událost - i když proslulou a známou i naší veřejnosti, naposledy z filmu Hrdinové z Telemarku. 


Operace Sluneční svit


Norsk Hydro




V dramatické zkratce se snaží zachytit obraz okupačních let v Norsku a dává tak nahlédnout našemu čtenáři poprvé do zákulisí osudových diplomatických a vojenských akcí, které v promyšleném plánu připravovala Hitlerova třetí říše proti počtem nevelkému, ale strategicky významnému království na severu Evropy. A vypráví i o událostech kolem vzniku první atomové pumy,v nichž hráli významnou roli nejen fyzikové,ale i špionážní ústředny mnoha zemí.


Heavy Water





Přízraky starého světa - Jefim Borisovič Čerňak

Přízraky starého světa - Jefim Borisovič Čerňak

Anotace:

 Na řadě zajímavých faktů z dávné i nedávné minulosti autor demonstruje bohatství a rozmanitost forem psychologické války. Připomíná náboženskou propagandu v době křižáckých válek, činnost jezuitského řádu, namířenou proti nepřátelům katolické církve, charakterizuje napoleonskou propagandu a psychologické prostředky, používané válčícími mocnostmi za první i druhé světové války, kampaň proti prvnímu socialistickému státu i nevybíravé metody informačních a propagandistických center imperialistických států v současnosti.


Komentář:

Kniha se zabývá zajímavými tématy z oblasti historie, jejích interpretací a dezinterpretací, a psychologického působení na masy a to od starověku, přes osvícenectví, druhou světovou válku až po období studené války. Kniha vyšla v 70. letech a autorem je sovětský autor, což určitě lecos napoví o objektivitě této knihy. V dnešní době hybridních válek, propagandy šířené přes sociální sítě, zástupů samozvaných vykladačů dějin a novodobých dezinformátorů by se jistě našlo pár námětů pro další kapitoly, které by se daly k této knize přidat. Jde o to "nezbaštit vše i s navijájem", ale nad prezentovanými tezemi popřemýšlet a případně je použít jako zdroj pro další osvětlení určité problematiky např. další četbou a konfrontací s jinými zdroji. Problémem zůstává vždy to, v jaké době taková kniha vyjde, z jakého tábora autor pochází, co mohl a co musel napsat, a co si skutečně myslí, a jaké je jeho přesvědčení, případně do jaké míry je indoktrinován nějakou ideologií. Dějiny a jejich smysl se dají ohýbat jak kdo potřebuje, toho jsme byli svědky už dříve a asi to nebude nikdy jiné. Jde jen o to, do jaké míry lze určitá tvrzení podložit pravdivými fakty a nakolik tato fakta smí být publikována a nakolik je možné vést svobodnou kritickou diskuzi. Inteligentní člověk by neměl všemu, co si přečte (byť od různých "odborníků") bez výhrad věřit a bezmyšlenkovitě to papouškovat, ale měl by se snažit vždy udělat si svůj vlastní úsudek na základě více zdrojů a zdravého selského rozumu. Jedině tak se dá předcházet fanatismu a zaslepenosti, které (jak historická zkušenost ukazuje), nakonec vždy vedou k totalitě.

Průpovídky ze špitálu - Noha Jiří

 

Průpovídky ze špitálu - Noha Jiří

Edice Magnet 12/1989


Kniha Průpovídky ze špitálu je soubor příběhů, událostí a plků z nemocničního prostředí. Celkem si přečteme desítky skutečných příhod z českých nemocnic a zmoudříme z rad doktora Zdravíčka.


Vydalo vydavatelství Naše vojsko, státní podnik, Praha 1, Vladislavova 26, tel. 26 15 51, jako součást ediční řady Magnet, šéfredaktor Josef Gajda. Odpovědný redaktor Jiří Pražák. Obálku navrhla I. Vršecká s použitím ilustrací Jiřího Wintra-NEPRAKTY. Ilustrace Jiří Winter-NEPRAKTA. Grafická úprava Irena Vršecká. Adresa redakce Vlastina 889/23, 160 05 Praha 6 - Liboc, tel. 36 88 36.




Rozšiřuje PNS. Informace o předplatném podá a objednávky přijímá každá administrace PNS, pošta, doručovatel a PNS-ÚED Praha, ACT, Kafkova 19, 160 00 Praha 6, PNS-ÚED Praha, závod 02, Obránců míru č. 2, 656 07 Brno, PNS-ÚED Praha, závod 03, Gottwaldova 206, 709 90 Ostrava 9. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS-ústřední expedice a dovoz tisku, administrace vývozu tisku, Kovpakova 26, 160 00 Praha 6. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, státní podnik, závod 08, Praha. Cena výtisku 8,- Kčs.

59-173-89

TS 13/33



Krátká ukázka:

Ze vzpomínek internisty

   Oblíbeným a poutavým vypravěčem historek z prostředí vojenské medicíny byl i bývalý náčelník 2. vnitřního oddělení Ústřední vojenské nemocnice generálmajor v zál. MUDr. Jiří Smrčka.
   Doktor Smrčka se narodil v roce 1912, medicínu vystudoval jako vojenský stipendista a po promoci nastoupil v roce 1937 do školy pro důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze, jíž velel legendární plukovník Sojka. Pak vojína aspiranta Dr. Smrčku čekala ještě další škola — Kurs na důstojníky zdravotnictva z povolání. Tato škola sídlila na Malé Straně v Nerudově ulici a hovorově se jí říkalo aplikačka.
   „Velitelem Kursu pro důstojníky zdravotnictva z povolání byl generál MUDr. Rudolf Pelikán," vypráví doktor Smrčka. „Byl to tentýž generál, o kterém se nám plukovník Dr. Sojka kdysi zmínil, když do nás vtloukal stěžejní mravoučné zásady. Varoval nás před svody pražských hospůdek a hřímal: ,Kdo pije, ten taky krade!' — Pak se trochu odmlčel a dodal: ,S výjimkou pana generála Pelikána, ten jenom pije ...' "
   Na vlastní studium v Kursu pro důstojníky zdravotnictva z povolání vzpomíná doktor Smrčka s neuvěřitelnými podrobnostmi, pročež se jeho vzpomínky do jisté míry stávají dobovým dokumentem a mají i svou historiografickou cenu.
   ,,K nejtěžším předmětům patřila znalost vojenských předpisů. Vyžadovalo se na nás perfektní ovládání nejen zdravotnických, ale i některých vševojskových a speciálních předpisů, jako byl ku příkladu železniční předpis DOPR 7/2.
   Ať již se dnes díváme na tyto zastaralé a dávno neplatné předpisy a instrukce předmnichovské armády jakkoliv, nedá se oddiskutovat, že do určité míry rozšířily naše všeobecné vzdělání. Vezměme např. vozatajský předpis VOZ 8/3, z něhož jsme se poučili, že koně je nutno zapřahati vždy hlavou dopředu a nikoliv naopak; nebo topografický předpis TOGr 6/6, obsahující některé výstižné definice jako ku příkladu, co je to drn: Drn je kus povrchu zemského, hustě porostlý travou.


  

Poučná byla i definice průzkumníka: průzkumník musí být voják statečný, chytrý a Inteligentní a jen výjimečně to může být důstojník." Inu, možná že ony definice zněly maličko jinak, vždyť se jedná

0 vzpomínky staré dobrých padesát let, nicméně na zajímavosti a půvabu jim to pranic neubírá. Ba naopak.

Ve své první vojensko odborné funkci šéflékaře cyklistického praporu

1 ve Slaném působil doktor Smrčka jen devět měsíců, do března 1939. (Na vysvětlenou dodejme, že cyklistický prapor nepředstavoval žádné středisko vrcholového sportu, ale řádnou bojovou jednotku vojáků, jejichž výlučným přepravním prostředkem byl velocipéd.) Pak přišla léta nacistické okupace.

Hned po osvobození Rudou armádou nastoupil doktor Smrčka již jako kvalifikovaný internista do Ústřední vojenské nemocnice v Praze StřeŠovicích. Pracoval tam plných třicet let, z toho dvacet pět let jako náčelník nemocničního oddělení. Během té doby se stal generálmajorem, byl dekorován titulem Zasloužilý lékař, Řádem rudé hvězdy a řadou dalších vyznamenání.

„Za dobu mého působení v Ústřední vojenské nemocnici," vzpomíná Jiří Smrčka, ,,jsme zažili mnoho akcí oficiálních, polooficiálních i takových, které prýštily z vlastního entuziasmu. To se ukázalo také v době, kdy v naší nemocnici pracovala tzv. komise efektivnosti práce. Jejím úkolem bylo sladit všechny pracovní úkony natolik, aby ani minuta z pracovní doby nepřišla nazmar.




Tehdy se v našem ústavu také vytvořila skupina, jež si vzala za své, že čekací doba u ambulantních pacientů musí být za každou cenu zkrácena na minimum. To se projevilo v letech 1951—52 i na tehdejším zjišťovacím oddělení mužstva. Provedli jsme určitá organizační opatření, jejichž důsledkem bylo, že spád vyšetřovacího procesu se stal téměř závratným. Jednotlivé úkony byly tak skloubeny, že nežli se zjišťovanec nadál, byl mu stanoven index zdatnosti, zkontrolován brzlík i šišinka, obhlédnuty tříselné kanály a v některých případech vzata i míra na brigadýrku.

Z té doby je také znám případ listonoše, který mi jako náčelníku oddělení nesl k podpisu rekomando. Byl stržen proudem zjišťovanou do vyšetřovny, tam prohlédnut, proklepán, vyšetřen na EKG a změřen. Pak znaveným krokem odešel i s mým doporučeným dopisem, na který v úžasu z poskytnuté péče docela zapomněl."

O padesátých létech hovořil generál Dr. Smrčka jako o době neustálých prověrek a kontrol, jež následovaly tak rychle za sebou, že ztěžovaly lékařům odbornou práci a zdržovaly je při péči o nemocné.

„Strach z prověrek byl u mnohých děsivý a neklid v nemocnici se vzmáhal již několik týdnů před jejich zahájením.

Jedna z nejhorších prověrek byla v roce 1953. Tehdy jsme však na našem oddělení přece jen dokázali průběh prověrky příznivě ovlivnit a obrátit alespoň částečně v náš prospěch. Když měla být zahájena prověrka 2. vnitřního oddělení, požádali Jsme předsedu prověrkové komise, zda by z důvodů provozních nepřistoupil na změnu pořadí prověřovaných oddělení a před kontrolou našeho pracoviště nenavštívil s kontrolní skupinou nejprve oddělení fyziatrické, jmenovitě vodoléčbu.



Soudruh předseda souhlas dal.

My jsme zatím cílevědomě a zavčas posadili do vanové lázně na oddělení hydroterapie soudružku C, naši tehdejší uklízečku, která oplývala všemi ženskými půvaby, jaké si jen lze představit.

Po vstupu ministerské komise na vodoléčbu členové komise jako by náhle pookřáli, jednání do té doby velmi komisní se stalo mnohem srdečnějším. Pobyt celé komise se na vodoléčbě nápadně protáhl. Její členové kladli zasvěcené zvídavé otázky — zda používaná voda je vltavská či káranská, jakou průměrnou životnost má taková káď, zda je lepší na výrobu kádí jasan nebo buk, zda je dosti dorostu v bednářském řemesle a ještě řadu dalších dotazů vesměs zcela nepřiléhavých. Dokonce došlo i na Archimédův zákon, soudě alespoň podle toho, že prověřující zajímalo, jakou silou může být oblé těleso představované naší půvabnou uklízečkou udržováno tak dlouho pod vodou.

Když už byl ohrožen časový grafikon a soudružka C. se stále neměla k tomu, aby se vynořila z vody ven, nezbylo členům prověrkové komise než se odebrat ke kontrole dalšího, tedy našeho oddělení. Musím dodat, že všichni členové komise včetně jejího předsedy byli ve vynikající pohodě a celkové hodnocení 2. vnitřního oddělení dopadlo tentokrát nad očekávání výborně." Potom že vodoléčba nedokáže pravé divy!



Budete-li pátrat ve vyprávění generálmajora v záloze a dlouholetého šéfa 2. vnitřního oddělení ÚVN po nadsázce, pak určitě právem. Ale dobrá pohoda, vtip a úsměvný optimismus k práci lékařů zákonitě patří, neboť skýtá potřebnou protiváhu v náročné a leckdy i smutné doktorské práci. Dobrá nálada navíc pomáhá stmelit kolektiv a jen dobré kolektivy dnes již několika generací vojenských zdravotnických pracovníků mohly ze střešovické nemocnice a jejích odborných oddělení vytvořit špičková pracoviště na vysoké klinické úrovni. Ostatně to dobře vědí i samotní obyvatelé Prahy, kteří vojenské nemocnici na střešovickém kopci Již dávno přestali vyčítat, že jim kdysi pokazila nedělní procházky.

Tajná válka - Max Hastings

 


Anotace:

Špioni, šifry, tajné kódy, zákulisní hry - to vše hrálo bezprecedentně zásadní roli v průběhu druhé světové války. Všechny bojující národy je využívaly k odhalení uutajovaných informací jak o pohybech vojsk, tak o technických novinkách i bojových plánech. Získané zprávy byly poté využívány na frontě i za frontovými liniemi proti protivníkovi. V tajné válce Max Hastings představuje známé i méně známé postavy zpravodajských služeb z celého světa (jako byl například Sorge, Canaris, Reinhard Gehlen či Allen Dulles) a jejich roli v jednom z největších vojenských konfliktů všech dob - ve druhé světové válce. Kniha obsahuje obsáhlý seznam poznámek a zdrojů, bibliografii a jmenný rejstřík.

Reinhard Heydrich - Hitlerův kat - Robert Gerwarth

 


Můj komentář:

O Heydrichovi jsem už četl v mnoha knížkách a v souvislosti s atentátem viděl spoustu dokumentů (mimo jiné rozsáhlý cyklus "Heydrich - konečné řešení", takže jsem si říkal, že v knize od německého autora se toho, co se týká zejména Heydrichova působení v protektorátu, už zase tak příliš nového nedozvím. Byl jsem ale příjemně překvapen. Kniha obsahuje spoustu pro mně nových informací a dokazuje pečlivé studium pramenů a to právě i z českého teritoria, jak dokazují například četné citace z dobového českého tisku. Navíc ale kniha nepůsobí dojmem nějaké suché studie, ale je velmi čtivě napsána.

Smrt v Praze - Hellmut G. Haasis

 


Můj komentář:

O pražském atetátu jsem již v minulosti několik knih četl (Hamšík, Ströbiger), ale zatím vždy od českých autorů, proto jsem byl zvědav na Haasisovu knihu, jako na jednu z mála přeložených věcí z poměrně rozsáhlé německy psané biografie k tomuto tématu. Současně jsem měl trochu obavy, zda je kniha v něčem objevná a přínosná, nebo jestli půjde jen o kompilát již dříve publikovaných informací. Autor ani dílo mě nezklamali. Kniha je psána zcela objektivně a věcně. Události příprav, průběhu i následků atentátu popisuje metodicky v takovém rozsahu, aby vytvořil ucelený obraz situace v protektorátu, včetně nálad obyvatelstva, což dokumentuje i citacemi z dobového tisku. Poměrně velký prostor je věnován vykreslení osobnosti R. Heydricha a jeho psychologického profilu. Okolnosti uvedení Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora je uvedeno do souvislostí s aktuální politickou situací v Německu a vojenskou situací na frontách 2. světové války. Je samozřejmé, že jako člověk, zajímající se o tuto problematiku nejen četbou knih, ale i shlédnutím televizních pořadů (např. obsáhlého 44 dílného seriálu Heydrich - konečné řešení) jsem většinu základních faktů už znal, ale nečinilo mi problém si je při četbě této knihy připomenout, některé detaily uvést na pravou míru, a řadu nových detailů si do celkového obrazu doplnit. Například jsem nevěděl, že Heydrich byl od roku 1940 šéfem Interpolu a známou konferenci ve Wannsee v roce 1942 pořádal Heydrich právě v budově Interpolu, nebo že americká FBI na Heydrichovo přání Interpolu sdělovala, kdo je na jejich pátracích seznamech žid, třebaže jinak se náboženská příslušnost neregistrovala. A takových zajímavých faktů je v knize plno. Na rozdíl od některých publikací nebo filmů z období před rokem 1989 (např. Opus pro smrtihlava) zde není jednostranně vyzdvihován pouze komunistický odboj. Zajímavá je také pasáž knihy, kde autor rekapituluje různé mýty a dezinformace, které se nakupily během let v různých publikacích vydávaných jak u nás tak i v zahraničí, které zakořenily v obecném povědomí, a prostřednictvím faktů ale i logických argumentů autor tyto tradované nesmysly vyvrací. V závěru knihy se autor zabývá i důsledky událostí pro další dějinný vývoj, česko-německé vztahy, poukazuje na některé dějinné paradoxy a zvažuje otázku smyslu atentátu pro další budoucnost národa. Knihu doprovází něco přes dvě desítky dokumentárních fotografií a jmenný rejstřík. Při četbě této knihy jsem získal námět na další četbu, a sice knihu vzpomínek Simona Wisenthala, kde v kapitole "Zamořená justice" upozorňuje na děsivě silnou kontinuitu, která se projevila v německé spolkové policii a justici.